edenia zahradní centrum

Muchovník Lamarckův (Amelanchier × lamarcki) je keř nebo malý opadavý strom z čeledi růžovitých. Jde o křížence velmi široce pěstovaného v Evropě, kde je pěstován od 17. století. Jde o apomiktický druh, pravděpodobně hybridního původu. Je ozdobný květy, plody jsou jedlé. Je znám též jako indiánská borůvka. Je uváděn jako kříženec Amelanchier laevis a Amelanchier arborea nebo Amelanchier canadensis. Ačkoliv je druh muchovník Lamarckův široce známý ze Severní Ameriky, pravděpodobně z východní Kanady, není známo, že by se přirozeně vyskytoval v Severní Americe někde ve volné přírodě. Muchovník Lamarckův je rostlina, opadavá listnatá dřevina, vyšší olistěním řídký, nepravidelně a hustě zavětvený keř, nebo malý strom, dorůstá výšky 2–6m. Dřevina je nápadná výraznými bílými květy v dubnu až květnu. Listy jsou oválné, až 8 cm velké. Na podzim listy mění barvu na sytě růžovou až zářivě červenou. Modré plody jsou podobné borůvkám. Mají cca 1 cm v průměru, temně modrofialovou barvu, zrají již na začátku léta a mají sladkou chuť. Preferuje propustnou živnou vlhkou půdu spíše s nízkým obsahem vápníku. Teplotní podmínky v ČR snáší dobře. Snáší rovněž dočasné přemokření, stejně jako dočasné sucho. Pokud je silné sucho během tvoření plodů, mohou být plody drobné nebo opadávat. Druh je samosprašný a škůdci v ČR netrpí. Druh je používán jako ovocná dřevina pro plody a okrasná dřevina pro výrazné kvetení a podzimní zbarvení. Plody konzumují ptáci. Zdroj textu: Wikipedia

Kultivar ´Carré Rouge´ Je vtipné jméno pro tuto odrůdu blýskavky Fraserovy, selekci z odrůdy Red Robin. Ve francouzštině totiž znamená 'Červená na druhou', což je vzhledem k barevnosti jejích listů trefné. Pochází z francouzského Nantes a zdobí se menšími listy a velmi hustým růstem. Listy jsou neopadavé, široce elipčité, jasně červené při rašení a tmavě zelené po dozrání, přičemž vrcholové zůstávají vínově načervenalé po celou sezónu a na zimu naberou ještě o něco červenější odstín. Mladé stonky jsou rovněž sytě červené. Habitus je pěkně vzpřímený, což využijete stejně v živém plotu jako všude jinde, kde oceníte užší keř (Red Robin je přeci jenom velmi široká). Větvičky rostou i bez stříhání jedna vedle druhé, hustě a vyrovnaně jako vojáci. Roste rychle, nemusíte se bát ji jakkoli sestříhnout, i hluboce, pokud potřebuje zmladit. Řez provádějte zjara po mrazech – v březnu až dubnu. Pokud si přejete obnovit nové rašení červených listů, můžete ji znovu sestříhnout na začátku léta. Má ráda vlhká, nikoli zamokřená stanoviště a živnou zem. Vzhledem k vysokému odparu vody z listů doporučujeme řádně zamulčovat nebo v letních měsících zálivku navíc. Kyselá půda zajistí sytější barvu listů, ale pro zdraví rostliny není zásadní. V zimě, pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte! Mrazuvzdorná do cca -23°C

Kultivar ´Carré Rouge´ Je vtipné jméno pro tuto odrůdu blýskavky Fraserovy, selekci z odrůdy Red Robin. Ve francouzštině totiž znamená 'Červená na druhou', což je vzhledem k barevnosti jejích listů trefné. Pochází z francouzského Nantes a zdobí se menšími listy a velmi hustým růstem. Listy jsou neopadavé, široce elipčité, jasně červené při rašení a tmavě zelené po dozrání, přičemž vrcholové zůstávají vínově načervenalé po celou sezónu a na zimu naberou ještě o něco červenější odstín. Mladé stonky jsou rovněž sytě červené. Habitus je pěkně vzpřímený, což využijete stejně v živém plotu jako všude jinde, kde oceníte užší keř (Red Robin je přeci jenom velmi široká). Větvičky rostou i bez stříhání jedna vedle druhé, hustě a vyrovnaně jako vojáci. Roste rychle, nemusíte se bát ji jakkoli sestříhnout, i hluboce, pokud potřebuje zmladit. Řez provádějte zjara po mrazech – v březnu až dubnu. Pokud si přejete obnovit nové rašení červených listů, můžete ji znovu sestříhnout na začátku léta. Má ráda vlhká, nikoli zamokřená stanoviště a živnou zem. Vzhledem k vysokému odparu vody z listů doporučujeme řádně zamulčovat nebo v letních měsících zálivku navíc. Kyselá půda zajistí sytější barvu listů, ale pro zdraví rostliny není zásadní. V zimě, pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte! Mrazuvzdorná do cca -23°C

Kultivar ´GENOLIA´ vznikl ve Švýcarsku v roce 2002 ve školce Pepiniéres de Genolier. Jedná se velmi úhledně rostoucí, sloupovitou odrůdu tohoto stálezeleného keře s kožovitými listy. Ty jsou velmi štíhlé, protáhle obvejčité, mají středně až tmavě zelenou barvu, nápadnou žilnatinu a jsou lesklé. Roste vzpřímeně a vcelku rychle do pěkného tvaru a bohatě se větví i bez stříhání, čímž se stává ideální rostlinou pro živé ploty nebo neformální zelené stěny. Roční přírůstky jsou kolem 25 až 30 cm. V roce 2005 získala stříbrnou medaili na mezinárodním veletrhu novinek Plantarium. Bobkovišeň obecná (Původ a popis, Výsadba a půda, Řez) Původ a popis Do Evropy se Bobkovišeň dostala v 16. století z tureckého Trabzonu. Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) patří do rodu slivoní (Prunus), ale někdy je řazena do samostatného rodu Laurocerasus. Je to stálezelený keř, který v našich podmínkách dorůstá výšky 1,5 až 2 metry a šířky 0,5 až 1 metr. Používá se samostaně jako okrasný keř nebo do živých plotů. Výsadba a půda Bobkovišně bychom měli sázet hlavně do dobře propustné půdy. Pokud jde o zásaditos a kyselost, není bobkovišeň příliš náročná, pokud vaše půda není vyloženě kyselá nebo zásaditá. Snese lehce kyselou i lehce zásaditou půdu, lépe se jí ale daří v lehce kyselé. Daří se jí dobře v půdě humózní, vlhčí a bohaté na živiny Při sázení musíme počítat s rozměry bobkovišní v dospělosti (tj. až 2 metry na výšku a šířku). Pokud sázíme balové bobkovišně, vsazujeme bal tak, aby byl celý pod zemí. Pokud vysazujeme bobkovišně na živý plot, sadíme 2 až 3 rostliny na metr. Snese slunce, polostín ale i stín. Na zimu je dobré přikrýt ji listím. Snese ale i mrazy až do -25. Pokud ji ale budete pěstovat v květináči je nutné ji před mrazem ochránit. Pokud nebude zem v zimě zmrzlá, zalévejte ji. Řez Když Vám bobkovišeň začne žloutnout, bývá to nedostatkem živin v půdě nebo příliš zásaditou půdou, která se v takovém případě dá upravit pomocí Hořké soli. Pokud se na ní objeví uschlé části je

Kultivar ´Etna´ je mezi bobkovišněmi tou nejelegantnější královnou. Její tuhé, kožovité listy jsou nápadně bronzové, když raší, a jejich barva přechází do teplého odstínu sytě smaragdově zelené. Mají zvláštní tvar – list je od řapíku vejčitý, ale k vrcholu se rozšiřuje a končí téměř naplocho. Tento konec je navíc zvlněný, takže celý keř působí velmi plasticky. Daleko lépe snáší zimní oslunění než jiné druhy a zůstává sytě zelená. Bobkovišeň obecná (Původ a popis, Výsadba a půda, Řez) Původ a popis Do Evropy se Bobkovišeň dostala v 16. století z tureckého Trabzonu. Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) patří do rodu slivoní (Prunus), ale někdy je řazena do samostatného rodu Laurocerasus. Je to stálezelený keř, který v našich podmínkách dorůstá výšky 1,5 až 2 metry a šířky 1 až 2 metry. Používá se samostaně jako okrasný keř nebo do živých plotů. Výsadba a půda Bobkovišně bychom měli sázet hlavně do dobře propustné půdy. Pokud jde o zásaditos a kyselost, není bobkovišeň příliš náročná, pokud vaše půda není vyloženě kyselá nebo zásaditá. Snese lehce kyselou i lehce zásaditou půdu, lépe se jí ale daří v lehce kyselé. Daří se jí dobře v půdě humózní, vlhčí a bohaté na živiny Při sázení musíme počítat s rozměry bobkovišní v dospělosti (tj. až 2 metry na výšku a šířku). Pokud sázíme balové bobkovišně, vsazujeme bal tak, aby byl celý pod zemí. Pokud vysazujeme bobkovišně na živý plot, sadíme 2 až 3 rostliny na metr. Snese slunce, polostín ale i stín. Na zimu je dobré přikrýt ji listím. Snese ale i mrazy až do -25. Pokud ji ale budete pěstovat v květináči je nutné ji před mrazem ochránit. Pokud nebude zem v zimě zmrzlá, zalévejte ji. Řez Když Vám bobkovišeň začne žloutnout, bývá to nedostatkem živin v půdě nebo příliš zásaditou půdou, která se v takovém případě dá upravit pomocí Hořké soli. Pokud se na ní objeví uschlé části je třeba je odstranit, bobkovišeň už zde neobrazí. Snáší mírný řez, při větším řezu je nutná opatrnost abychom nepoškodili jiné větve a listy

Tis červený jsou to dlouhověké rostliny. Dřevo tisu je velmi tvrdé, těžké, odolné a pružné. Je to velmi pomalu rostoucí keř. Plody jsou červené bobule, obsahující jedovatý taxin. Semena tisu jsou jedovatá (nikoliv jejich dužina plodu), stejně tak jehlice. Co se půdy týká, vyhovuje tisu zemina vlhčí, lehce zásaditá nebo kyselá a výživná. Nemá ovšem rád přemokření