Zahradnictví Franc

Původ: Evropa, zahradní hybrid ze skupiny Philadelphus x virginalis (Lemoine 1909). Vzhled: Opadavý středně až silně rostoucí, vzpřímený keř. Listy jsou vstřícné, široce vejčité s tupou špičkou, po okrajích mírně zubaté, délka 4 - 6 cm. Vyzrálé jednoleté výhony jsou šedavě hnědé. Květy jsou zvonkovité bílé, poloplné až plné, intenzivně vonné. Průměrná velikost květů je 3,5 až 4cm, kvete od konce května do poloviny června. Keř dosahuje v 10 letech výšky 1,6 až 2,0 m, ve 20 letech výšky 2,0 až 2,5 m. Nároky: Půda běžná slabě kyselá až silně zásaditá, propustná lehčí. Plné slunce, v polostínu a stínu keře málo kvetou. Keře jsou vděčné za průběžné zmlazování staršího dřeva. Použití: Široké použití v parcích, zahradách i krajinářských úpravách především ve skupinové výsadbě, ve smíšených keřových skupinách, i jako solitéra, krycí keře či volně rostoucí živé ploty.

Původ: Původní druh roste v celé Evropě a západní Asii; odrůda pěstovaná již před rokem 1853. Vzhled: Převisle rostoucí stromek, větve splývají až k zemi, letorosty hnědozelené, lysé. Listy jsou vejčité tmavě zelené, ze spodu ojíněné, 6-11 cm dlouhé, opadavé. Velké, sytě žluté přisedlé jehnědy (kočičky) se objevují v březnu až dubnu ještě před rašením listů. Stromky se množí roubováním na korunku, takže výška roubování určuje výšku kmínku a do značné míry i konečnou velikost rostliny. Výhony se ohýbají hned k zemi, takže stromek vytváří hustě převislou úzkou korunu, do výšky narůstá velmi pomalu. V 10 letech dosahuje obvykle výšky kolem 1,5 až 1,8 m a šířky 1-1,5 m. Nároky: Výrazně světlomilný druh vyžaduje plné slunce. Půda kvalitní živná, mírně vlhká, roste i na sušších stanovištích, vydrží však pouze dočasné zamokření. Abychom docílili pěkného a hustého tvaru koruny ostříháme všechny větve ihned po odkvětu (koncem dubna) na krátké čípky se 2-4 pupeny. V létě pak vyroste řada

Původ: Strom pocházející z jižních oblastí USA - Georgia, Florida, Alabama a Mississippi. Název rodu je odvozen z původního indiánského názvu "kutuhlpa". Zakrslá odrůda vznikla ve Francii kolem roku 1850. Vzhled: Zakrslá až keřovitě rostoucí odrůda. Množí se výhradně roubováním, především na kmenné tvary - výška kmínku 140 až 220 cm, koruna je pak kompaktní polokulovitá až kulovitá a kompaktní. Listy velké srdčité s ostřejší špičkou, vstřícné a na bujnějších výhonech v trojitém přeslenu. Odrůda kvete spíše výjimečně, květy jsou bílé s jemnou vínovou kresbou a vyrůstají na vzpřímených latách, kvete až ve druhé polovině června. Plodem je tenký lusk dlouhý 12-20 cm. Strom či keř roste pomalu, přirůstá ročně 5-15 cm a ve 20. letech dorůstá koruna průměru 2 až 2,5 m. Nároky: Půda běžná, raději hlinitá a živnější, toleruje letní přísušek a preferuje plné slunce a závětří. Mrazuvzdornost ve dřevě je -24 až -26°C. Zakrslá odrůda s poměrně pravidelným růstem, v mládí je vhodný výchovný řez.

Původ: Původní druh pochází z Japonska z oblastí Shikoku, Kyushu a Honshu, kde roste ve světlých horských lesích. Vzhled: Stálezelený nízký keř, růst vystoupavě nepravidelný. Listy podlouhlé, kožovité, tvrdé a ostré, jasně až sytě zelené, při rašení oranžovo-červené. Květy sytě růžověčervené , dlouze zvonkovité složené do koncových lat, které dosahují délky 2 až 5 cm a voňavé. Kvete od konce března do konce dubna, poupata na rostlině vyborně přezimují, kvete velmi bohatě. Výška kolem 20. roku po výsadbě 1,5 m, šířka 0,8 m. Mrazuvzdornost dobrá -27°C. Nároky: Pierisy vyžadují lehkou, kyselou až slabě kyselou půdu 4,5-6 pH, mírně vlhkou. Půdu proto vylehčíme vrstvou rašeliny 15-20 cm, kterou promícháme se stávající zeminou. Těžké, jílovité půdy musíme odstranit a nahradit humózním substrátem s kyselejší reakcí. Stanoviště vybíráme na odpoledním slunci nebo v mírném polostínu, raději v závětří. Mladé rostliny chráníme v zimě obvykle chvojím nebo stínovkou, nemají-li přirozený

Původ: Strom pocházející z jižních oblastí USA - Georgia, Florida, Alabama a Mississippi. Název rodu je odvozen z původního indiánského názvu "kutuhlpa". Zakrslá odrůda vznikla ve Francii kolem roku 1850. Vzhled: Zakrslá až keřovitě rostoucí odrůda. Množí se výhradně roubováním, především na kmenné tvary - výška kmínku 140 až 220 cm, koruna je pak kompaktní polokulovitá až kulovitá a kompaktní. Listy velké srdčité s ostřejší špičkou, vstřícné a na bujnějších výhonech v trojitém přeslenu. Odrůda kvete spíše výjimečně, květy jsou bílé s jemnou vínovou kresbou a vyrůstají na vzpřímených latách, kvete až ve druhé polovině června. Plodem je tenký lusk dlouhý 12-20 cm. Strom či keř roste pomalu, přirůstá ročně 5-15 cm a ve 20. letech dorůstá koruna průměru 2 až 2,5 m. Nároky: Půda běžná, raději hlinitá a živnější, toleruje letní přísušek a preferuje plné slunce a závětří. Mrazuvzdornost ve dřevě je -24 až -26°C. Zakrslá odrůda s poměrně pravidelným růstem, v mládí je vhodný výchovný řez.

Původ: Botanický druh přirozeně roste ve střední a východní Číně, kde je po staletí pěstován. Do Evropy druh poprvé dovezen po roce 1605. Převislá forma byla objevena kolem roku 1897. Vzhled: Menší strom s převislou, deštníkovitou korunou. Borka je tmavohnědá. Výhony jsou tenčí, obloukovitě převislé k zemi. Listy jsou široce vejčité až srdčité, po obvodu zoubkaté, sytě zelené, na líci lesklé až 15cm dlouhé. Mohou být celistvé, vykrajované až hluboce členěné. Na podzim se barví do žlutě. Květy jsou samosprašné jehnědy, kvete od května do června. Plody zrají od poloviny léta, jsou dlouhé, lesklé a černé. Podobají se ostružinám. Jejich chuť je sladká, někdy mírně pikantní, obsah vitaminu C je vysoký. Plody vyžadují rychlou spotřebu, jinak se rychle kazí ( stolní ovoce, šťávy, kompoty, sušení ). Strom dosahuje v 10 letech výšky 2,5-3 m a šíře 2-3 m, ve 30 letech pak výšky 3,5-5 a šíře 4-5 m. Nároky: Morušovník vyžaduje propustnou, mírně vlhkou a lehce kyselou půdu. Miluje slunná a