Vladimír Procházka

Pokud stávající komín přestane bezpečně odvádět spaliny do ovzduší z důvodů jeho technického stavu, celkové konstrukce, či jiných důvodů, je nutné ho pro další využívání rekonstruovat (opravit, upravit). U stávajících komínů se nejčastěji volí metoda vyvložkování komínu. Jedná se o postup, při kterém kominík do původního komínového průduchu vloží vložku z vhodného materiálu pro daný spotřebič (nejčastěji nerez, plast). Z původního komínu se tak vytváří komín vícevrstevný, bariérový, vhodný i pro mokrý provoz, nebo i pro přetlakový spotřebič. Vložkování je relativně nejšetrnější metoda, jak ze starého komínu udělat komín nový vyhovující současným předpisům na normám. Vložkujeme komíny pro : Tuhá paliva - nejčastěji nerez flexi vložkou DN 150 mm a když je komín přímý tak i pevnými vložkami DN 150 mm, pro krby a kotle na tuhá paliva samozřejmě i vložkami většími DN 160 - 200 mm, Atmosférické plynové kotle (dnes již minimálně) v průměrech DN110-120-130 nerez. Kondenzační kotle. Zde se vložkuje nejčastěji v plastu (flexi, pevná), případně kombinace plast (kouřovod) a nerez wrap (vložka) o síle 0,10 mm. Hliník nelze použít pro příliš agresivní splodiny kondenzačního kotle. Naopak speciální plastové odkouření se pro kondenzační kotel hodí nejlépe, ale na škodu není ani vložka nerez dvouvrstvá o síle 0,12 mm.